Zázrak věčnosti 6.kapitola

17. října 2015 v 19:30 | Purdy Girl |  FF
Tak a tady máme novou kapitolku! Doufám, že se bude líbit. Přeji příjemné počtení :¨)

Kaithlin
"Ano Sammi?" "Keithlin, ty jsi to udělala, že?" "Co jsem udělala?"? necháala jsem."Proč jsi se s ním vyspala?" "Jak to víš?!" Věděla jsem přesně, že protočila oči. "vDÍM DO BUDOUCNOSTI, PAMATUJEŠ?" zNERVOŹN+LA JSEM. vYBĚHLA JSEM VEN DO LESA, ABY NÁS aSHLEY NESLYŠEL. "a NENÍ TO JEDNO? jE TO PŘECE MOJE VĚC.", BRÁNIA JSEM SE. "jEDNO TO NENÍ. jSI TEĎ Z TOHO ZMATENÁ, A TO JE ŠPATNĚ." "sAMMI PROSÁM, NEŘEŠ TO." "Cítíš k němu něco?" Povzdychla jsem si."Já...asi ano.Ale on ke mně nic necítí." Sammi se zasmála. "Co je tu k smíchu?!", vyubuchla jsem "Nic. Keithlin. Však se to dozvíš. Ode mě ale ne." Zavrčela jsem. "Už musím jít. Jdeme s Jinxxem na lov. Zatím pá Keithlin." SAmmi to položila. Dala jsem si mobil do kapsy a jakoo bych v tom momentě zamrzla. Myšlenka se mi zmatěně a neuspořádaně honily hlavou, a já z nich byla dost zmatená. Pomalu jsem ani nevěděla kdo jsem. Asi se z toho všeho zblázním...
Juliet
"Ashley je takovej hajzl. Jediný co umí je přeříznout kadou holku.", vrčela jsem rozčíleně. "Jul ale ono to až zas není tak pravda.", upozornila mě tajemě, a něco v jejím hlasem mi říkalo, že toho v víc než já. Povytáhla jsem obočí a čekala, co z mé sestry vypadne. "On ji miluje. Od první chvíle, co ji spatřil. V mojí přítomnosti se snažil yslet na něco jinýho, například nad tím, kdo vyhrál Miss 2009. Ale jednou mu to přece uteklo a já aspoň na zlomek vteřiny uviděla, jak moc ji miluje." "Co"? , tobylo to jedině, na co jsem se zmohla. "No je to tak." "A keithlin to ví?" Sammi pokrčila rameny. "Nevím, jestli ji to řekl." "A proč ji to neřekneš ty?", nechápala jsem. "Není to moje věc. To ji musí říct jenom Ashley." "Tak to se toho nedočkáme." "ALE JO. Určitě někdy ano. Aspoň teda doufám.", usmála se Sammi a objal aJinxxe kolem pasu. Ten ji na oplátku políbil do vlasů. NApadlo mě, jestl takhle někdy uvidím Keithlin s Ahleym.
Ashley
Když se Keithlin honidu nevracela, šel jsem ji hledat. Její pach zeslábl, ale pořád byl dostatečně silný na to, abych jimohl vystopovat. Bwhem pár minut jsem ji našel. Ležela v trávě schoulená do klubáčka. Vypadal strašně zničeně, skoro jako by byla člověk. Její pohled byl prázdn a přesto všeříkající. Bylo v něm tolik zmatu a sutku. Vsadil bych se, že kdyby mohla plakat, našel bych ji tu celou ubrečenou. Ale ona nemohla plakat. Tu možnost jsem i vzal. Zaťal jsem ruce v pěsť.
Jsem zvíře. Monstrum. Pomalým krokem jsem k ní přiblížil. Dřepl jsem si k ní a pohladil ji po hlavě "Keithlin, co se děje?" V tu chvíli se jí z úst vydral ten nejbolestnější sten co jsem kdy slyšel. Rvalo mi to srdce na kousky. Nechal jsem ji aby se vyřvala. Když přešla do smutbého kňučení, opatrně jsem ji vzal do náruče a a zamířil do chaty. Tam jsem ji položil do postele a lehl si k ní. Zády se pírala o moje břicho. Celých 48 hodin jsme takhle strávili. Pak konečně promluvila. "Miluju tě." Ta slova z ní vyšla tak nečekaně. "Já tebe přeci taky andílku." Otočila se na mě a v očích jako bych jí viděl otazníky. "Řekl jsi mi ale úplně něco jinýho, pamatuješ?" "Já vím Keith..ale to nebyla prabda. Pravda je jen jedna a to ta, že tě miluju. Už od první chvíle." Značnou dobu jsme jen tak leželi a dívali se na sebe. Pak se pomalu spojila naše rty dohromady. Jakobych cítil všechnu tu energii, která třímala v jejím krásném těle.
Klidně mohla tento svět zničit-pouhým mrknutím oka. A nebo ho stejně tak mohla onohatit různými věcmi, které si lidstvo ani nedokáže představit. :Nezajdem na lov?", navrhl jsem. Keithlin přikývla a tak jsme vyrazily. Běželi jsme lesem a namířili si to do velké rozlehlé planiny. Nikdo tu nebyl na míle daleko. V dálce jsme zpozorovali stádo jelenů. Keithlin nasála ten jemně pálivý pach do nosu a její oči téměř okamžitě zčernaly. Jako neřízená střela vyrazila ke stádu. Nebyla zkušená a tak je vyplašila. Ovšem to ji nějak nezabránilo skolit toho největšího jelena. Pořád byla rychlejší jak vyplašený jelen.
Zahřálo mě u srdce. Byl jsem na ni pyšný. Sám jsem pak vyrazil a skolil druhho největšího jelena. Během chvíle jsme pozabíjeli celé stádo. A nutno dodat, že to nebylo malé stádo. Patřilo jedno k těm větším. Jedno stádo čítlao 20 jelenů.
Keithlin
Během 2 měsíců se situace uklidnila a tak jsme s e mohli vrátit domů. Hnedka nás přivítali Sammi s Jinxxem, Juliet s Andym. "Tak jak bylo?",vyzvídala hned Sammi, i když valnou většinu věděla z našich myšlenek. "Jo, bylo dobře.", usmála jsem se.
Andy se nabídl, že se mnou bued trénovat můj dar.A to tak, abych ho byla schopna využívat a ovládat jej. Přece jen, mohla bych tím někomu ublížit. V tom se ozvala hrozná rána a celý dům se otřásl v základech. "Co to ksakru bylo?!", chtěla jsem věděl. Odpovědi se mi nedostalo.
Najednou vchodové dveře odlétly a ve vytvořneé díře se objevila rusovlasá upírka. Její vlasy se kroutily ve vlnách asi pod lopatky. Její oči nyly červené jako krvvá tůně. Doufám, že nejdu nevhod.", řekla falešně upírka a děsivém úsměvu ukázala svoje špičáky. "Roso.", zavrčel temně Ashley. "Ano brouku?" Při tom slově jsem sebou trhla. Jakže mu to řekla? Brouku?Dělá si ze mě srandu? Už jsem po ní chtěla vystartovat, když mě Andyho ruce zadržely. "Co chceš? Neříkal jsem ti snad minule, že už tě nechi NIKDY vidět?""Říkal." LA čemu jsi na tom nerozumněla, že jsi sem vtrhla jako tornádo a zničila ám dveře?! "Ty dveře by měly být to poslední, o co by jsi se měl starat Asgi.", zavrněla upírka a přesto bylo v jejím hlase něco strašidelného."Vypadni. Nemáš tu co dělat." "Nevyháněj me Ashley. Víš moce dobře, jak to nemámané zklamání. "Je smutné,, že tu nejsem vítaná, když to kdysi býval i můj domov." "Je už to dlouho, co jsi tenhle dům mohla považovat za svůj domov. Teď už tu nemáš místo. Vrať se odkud jsi přišla a nenuť mě ti ublížit.", šeptal Jinxx ledově potichu.
VVůbec jsem nechápala, co se tu děje. Že tu ta upírka kdysi bydlela? roč? A co je vůbec zač? Tolik otázek a žádná odpoveď. Začínalo mě to pomalu deprimovat. A taky nehorázně srát. Kdo je ta žena a co pohledává u nás doma?! Ano, už to tu beru definitivně jako svůj domov. Místností se rozlehl její smích. Znělo to jako vraní krákání. "Ale Jinxxi, Jinxxi. Ty jsi nikdy nebyl a ani nikdy nebudeš schopný mi ublížit." "Proč myslíš Roso?" "Protože mě pořád miluješ." "Cože?
Jinxx zavrtěl hlavou. "Už je to nějaký ten pátek co k tobě cítím jen čistou nenávist a odpor. A teď už prosím odejdi." Rosa zamlaskala. "Čekala jsem teda vřelejší přivítaní. Takhle se chováte k rodině?" "Ty už do ní nepatříš." " A ty,ukázala na mě, takhle dopadneš i ty. Vymžou tě z rodiny a budeou dělat že neexistuješ a-" "To by stačilo Roso. Vypadni a okamžitě, nebo tě roztrhám na kousky.", vyštěkl Ashley. Rosa na nás zavrčela a pak konečně odešla. Během vteřiny byla pryč. Nebýt té díry po dveřích, neřekla bych co se tu právě stalo. Všichni mlčeli. "Jak to myslela, že tak dopadnu? A kdoto vůbec byl?"

Tak a protože jsem svině, nechám takhle otevřený konec:P Přísští kapitolu se dozvíte víc. Prosím vás o komentáře, strašě moc by mě to potěšilo:3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη | Web | 18. října 2015 v 10:42 | Reagovat

Ona to není zas tak špatná povídka...Ale já tyhle žánry moc nemusím. Nebo respektive mi dělá problém číst hetero storky. Neříkám, že si občas nějaký nepřečtu...

Ale jo...celkem se mi líbí :D

2 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 18. října 2015 v 17:33 | Reagovat

ježiši Aydee:333 děkuji moc! :3  strašně mě to potěšilo:3 A neboj znáš mě, však ono to homo zase příjde :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama