Květen 2015

Zázrak věčnosti 3.kapitola

17. května 2015 v 20:28 | Purdy Girl |  FF

Takže zlatíčka, docela mě sere že čtete ale nekomentujete! :D Byla bych velice ráda, kdyby ste mi nechaly v komentu nějaký názor. Takže please comment! :D :) a chtěla bych říct že docelavelkou část jsem psala na mobilu :D

Keithlin
"Když jsi ji proměnil, tak jsi ji aspoň kurva vycvič!", zavrčel Andy na Ashleyho,který stál opřený o rám dveří a probodával mě nenávistným pohledem. Všichni z pokoje odešli až na Ashleyho. Ten zůstal. Chytil mě za zápěstí a mě se v něm rozlila hrozná bolest. Pálilo ro. Oheň. Ne zvenku ale zevnitř. Jakoby mi plameny olyzovaly dávno ztvrdlé a zbytečné žíly. Vypískla jsem bolestí. Pak mě Ashley konečně pustil. Zatímco jsem si třela zápěstí, podívala jsem se na něj. "Tak hele Sněhurko, takhle by to nešlo. Dneska půjdeš nakupovat se mnou. Vem si čočky a jdeme." To bylo všechno co mi řekl. Nasadila jsem si tedy čočky a zbylé krabičky jsem pobrala do ruk. Následovala jsem Ashův pach a skončila jsem ve velmi prostorné garáži. Sedla jsem si na místo spolujezdce a ze zvyku se připoutala. Ashley se uchcechtl. Zamračila jsem se a odpoutala se. Vyjeli jsme z garáže...
Do hodiny jsme byli zpátky. Vykoupili jsme snad celý obchod Chanell, a různé značkové věci. Je fajn mít několik penězma přeplněnejch kont. To sí nechám líbit. Než jsme dojeli domů, rozpadli se mi v očích poslední čočky. Tašky s oblečením jsem si hodila na zem do pokoje. Oblíkla jsem si legíny a tílko. Přivezli mi barvy. Dala jsem se do malování. Jedn stěnu jsem nechala bílou, druhou jsem natřela krvavě červenou, třetí černou, a čtvrtou zase červenou. A na strop jsem udělala cákance ze zbylích barev. Vypadlo to dobře. Bylo asi něco kolem půl třetí, když mi přivezli nábytek. Ashley to vyřídil-já se s lidmi sama stýkat nemohla. Prý jsem moc veklý nebezpečí.
Natahala jsem si nábytek do pokoje a dala ho na předem určené místo. Jo, docela rychle si zvykám na to být upírkou. Na to, být někým jiným. Novým.
Myslím si, že se s tím peru slušně. Sedla jsem si na postel. Byla jsem unavená-ale vnitřně. Vím, že už nikdy nezažiju spánek, už neukusím sen. Začalo mě to slušně deprimovat.
Vzala jsem knihy a naskládala si je do polic. Oblečení jsem vyprala, dala do sušičky, vyžehlila a poskládala do skříně. Měla jsem tam několik párů lodiček, jehel, balerín a i pár tenisek. Kabelky jsem dala do skříně. Jo, můj pokoj se mi líbí. Je hezký. A útulný. Konečně jsem si aspoň trošku připadala jako doma.
"Ashley?", zavolala jsem. Do pár vteřin byl v mém pokoji. "Co?" "Jak jsem teďka přemýšlela, možná mě budou pohřešovat.Kamarádi, učitelé, rodina." Ashley pokrčil rameny. "A co já s tím jako?" "Děláš si ze mě prdel Ashley?! To ty jsi mě proměnil, tak koukej nějak zahladit stopy." "Tak hele Keithlin. Tohle není jako ve stmívání. Já nejsem Edward a ty nejseš Bella. Já tě nemiluju. Ani do tebe nejsem zamilovaný. Takže si každý budeme žít svůj život, ano?" "Proč jsi mě kurva proměnil?! Já se tě o to neprosila!" Chtělo se mi brečet ale nešlo to. Najednou jsem se cítila divně. Jak si to jako představoval? Mlčel. "Zničil jsi mi život idiote!", zařvala jsem na něj a vyskočila jsem z okna a namířila si to k lesu. Celou cestu jsem běžela svojí nejrychlejší rychlostí...Fuck this.

Ashley
Zmizela. Koukal jsem na místo, kde ještě před pár vteřinama stála. Má pravdu. Jsem idiot a zničil jsem ji život. Třeba si přála někdy založit rodinu. Takhle už to nepůjde. Když jsem ji říkal,žeji nemiluju a ani nejsem so ní zamilovanej,bolelo mě to. Lhal jsem. Už od prvního okamžiku,co jsem ochutnal její krev jsem se do ní zamiloval. Byla nádherná. Dokonalá. Úžasná. Ale teď když byla upírka byla ještě lepší. Hezčí,dokonalejší. Mrzí mě,že jsem jí nejspíš teď strašně ublížil ale takhle to pro ni bude lepší. Já jsem hajzl, a ublížil bych ji stokrát víc. Protože kdby jsme byli spolu,nehorázně by ji ublížilo,kdyby se dozvěděla, že spím s kurvama. Prostě...nesmí se o mých úletech dozvědět. Proto se budu k ní chovat odtažitě a chladně. Takže tak...kurva,fakt jsem se do ní zamiloval? Asi jo...
Sammi mi vlítla do pokojd aniž by se obtěžovala zaklepat. "Buďji to řekla anebo ztiš svoje myšlenky Ashley." Zavrčel jsem. Měl jsem Sammi rád ale teďka jsem chtěl být sám. "A ne,nevypadnu." "Přestaň se mi hrabat v hlavě!" Sammi si založila ruce v bok. "Ashley,chápeš to,že i ona k tobě něco cítí?Víc než chce. Je z toho zmatená. " Najednou jsem zpozorněl. Moment,že bych u ní měl šanci? Líbím se ji. V tu ránu jsem byl na nohou. "Řekni mi všechno co víš Sammi." "No, moc toho není. Popravdě, všechno důležitýho jsem ti řekla. "Neser mě." Sammi se zasmála. Její smích byl zvonivý jako rolničky. "Promiñ bráško,ale jdeme s Jinxxem nakupovaz. Měj se.",usmála a zmizela. Rozhdol jsem se Keithlin najít. Předtím jsem se šel ale převlíct. Vzal jsem si bílé tričko s krátkým a černé protrhané rifle. Obul jsme si tenisky. Učesal jsem si vlasya vyrazil jsem. Šel jsem po stopě jejího pachu. Chvíli běžela na sever,pak to stočila na východ. Utíkal jsem jak nejrychleji jsem dokázal po cestě jsrm přemýšlel jaký má Keithlin dar, tedy pokud nějaký má. Sammi čte myšlenky, Andy dokáže vrhat blsskový koule, Juliet dokáže na dálku měnit -i na blízko- počasí-což se občas hodí. Já umím dát upírovi poznat bolest ohně zevnitř pomocí dotyku. Jedině Jinxx nemá žádnou schopnost-"jem" umí nadevšechno milovat svoji manželkuSammi. Stejně tak jako ona miluje jeho. Je fakt,že jsem vždycky bráchům záviděl, že si našli partnerku. Tu pravou,, kterou jsem já pořád hledal. A kdxž už jsem ji našel,dokonale jsem si to u ní podělal. Super. Co cíc si přát?
Konečně jsem doběhl na místo,kde seděa ona. Bylo to najednom z útesů. Vítr si hrál s jejími černými vlasy. Ona seděla, kolena si objímala rukama.
Kdyby mohla , brečela by. Jenže nemůže.
Začínal jsem se nenábidět víc a víc.. a pak sr otočila mým směrem a naše oči se setkali...

Ztracená

11. května 2015 v 19:09 | Purdy Girl |  Básničky
Ztracená v sobě,
tak i v týhle pošahaný době.




Kolikrát musím umřít
Abych se znovu postavila?
Kolikrát ještě musím ten smutek pozřít?
Abych životní zkoušku opět podstoupila.

Není lehké se vším tím smířit,
A už vůbec ne se rozhodnout správně.
Můžu si klidně ublížit,
Nebo se tomu postavit a vyhnout se další ráně.

Nemá totiž snysl před vším jen utíkat,
Musím svému strachu čelit.
Ne znovu každou noc v pokoji naříkat,
ale usmát se "je čast sílit."

Po čase

5. května 2015 v 20:37 | Purdy Girl |  Básničky
Čas po čase,
Na to zas myslím.
Co všechno dokáže?
Jak pozdě to zas zjiatím?

Strašně se bojím,
Že všechny zklamu.
Na pevných nohou stojím,
Dělám si snad zbytečně hlavu?

I když je mi dobře,
Mám strach z klopýtnutí.
Nesmím být ta co to zase zvoře,
Nesmím být ta, co do toho hnusu se nutí.