Červen 2014

MCR comeback!

23. června 2014 v 18:47 | Purdy Girl |  Ostatní
Neívm jestli jste to někdo slyšel nebo ne, ale jedna z mojích nejoblíbenějších skupin MCR se dávají dohromady! Jupí! MCR se rozpadli v březnu roku 2013 a teď se vracejí zpátky! Tak doufejme, že to vyjde :)))

Zombie Walk!

21. června 2014 v 19:27 | Purdy Girl |  Ostatní
Takže, dneska jsem se zúčastnila pochodu zombie walk! Bylo to legendární :O Fotky zatím nemám, ale budou na FB tak je sem dyžtak potom přidám :|D :)

Something

20. června 2014 v 19:33 | Purdy Girl |  Básničky
Lásko, já mám strach.
Na moje srdce usedá prach.
Co jen se asi bude dít?
Když všichni mi moji radost chtějí vzít?

Miláčku, já se bojím.
Pravdu asi neustojím.
Proč všechno se tak strašně sere?
Proč každý mi moji naději bere?

Zlatíčko, co bude dál?
Kéž by někdo na naší straně stál.
Moje tělos se pod vzlyky třese,
a moje srdce bolest nese.

Beruško, nenávidím samu sebe.
Slzy tečou mi při pohledu na temné nebe.
Proč život je tak těžký?
Proč musím pořád slýchat ostatních posměšky?

Ta jiná 10.kapitola

19. června 2014 v 19:36 | Purdy Girl |  FF
Takže, máme tu kulatiny! Doufám, že to nedopadne jako u YAMLS .... No nic, tady přidávám další kapitolku. Je o trošku delší, a taky o "trošku" perverznější :D No co, budete to muset vydržet ale něco mi říká, že vám to až zas tak vadit nebude :DDDDDD Tak si to užijte! :P :D XD :P :D

Ashley
Otevřel jsem dveře. Překvapeně jsem se díval do tmi. Co to bylo? Nějakej debil si ze mě udělal srandu. Fakt vtipný. Nasraně jsem zabouchl dveře a šel do ložnice, kde jsem se svalil do postele.

Andy
Viděla jsem ho, jak zírá do tmi. Pak zabouchl dveře. Prdele! Jakmile se domem začalo šířit zvonění zvonku, spanikařila jsem a hupsla do příkopu vedle domu. Nojono, budu to muset zkusit znova. Jenže co když to nevýjde? Promnula jsem si oči. Byla jsem unavená. Dnešek bl náročný. Prohrábla jsem si rukou vlasy a dodala si trochu odvahy. Pak jsem se z toho příkopu nějakým záhadným způsobem vyškrabala a znovu zazvonila. Ještě než se otevřeli dveře jsem se ujistila, že vypadám perfektně. "Co zas chcete vy jedni malí hajz-" Ash větu nedokončil. Zíral na mě jako bych byla duch. Pohodila jsem hlavou. "Andy?" Přikývla jsem. "Jo jsem to já.", řekla jsem a usmála se. Tak jo. Teď nebo nikdy. Rukou jsem zatlačila Ashovi na hruď a tím ho tak zatlačila do domu. Kupodivu to šlo lěhce. To asi ten adrenalin. Nohou jsem zabouchla dveře a přitlačila Ashe na zeď. Jednou rukou jsem ho stále tlačila ke zdi, zatímco jsem si sundala koženku a jehly. Pak jsem se k němu přitiskla a otřela se o jeho nejcitlivější místo. Teď už jsem v Ashleyho očích zpozorovala i chtíč. "Chci tu práci a udělám cokoliv, abych ji dostala.", zašeptala jsem a rty se otřela o jeho ucho. Celý se napjal. "Všechno? Opravdu všechno?", zašeptal Ashley když jsem na stěně byla přitisklá já. "Všechno." Ashley se usmál a chytil mě za bradu. "Zrovna do tebe bych to neřekl Andy." "Nesuď knihu podle obalu." Uchechtl se a hladově se vrhl na moje rty. Nemusela jsem čekat dlouho a naše jazyky se potkali. Ani nevím jak, ale najednou jsme byli v kuchyni a jeho tričko leželo na zemi. Ash ze mě sundal šaty a já před ním byla jen v krajkovém spodním prádle. Ashley si mě prohlédl a vysadil mě na kuchyňskou linku. Jo, tak to bude divoký. Když jeho hebké rty klouzali po mém krku, rukama jsem zapátrala po přezce u jeho pásku a ten jsem následně rozepnula. Sundal si rifle a byl přede mnou jen v černých boxerkách. Měl úžasný tělo. Jeho ruce, břicho a záda pokrývala tetování. Mně se nejvíc líbilo to, co měl na břiše: OUTLAW.
Nohy jsem obmotala kolem Ashova pasu. Cítila jsem jeho ruce na zádech. Políbil mě. Dravě a chtivě. Já se mu nijak nebránila. Zkušeným pohybem mi rozepl podprsenku a odhodil ji na zem. Byla jsem trochu nervózní. Ne z toho, že jsem před Ashleym skoro nahá, ale protože jsem se bála, že něco zkazím. A nedostanu tu práci kterou tak zoufale potřebuji. Najednou mě Ashley vzal do náruče a aniž by naše rty rozpojil přenesl mě do ložnice. Tam mě hodil na měkou postel a následně mě zalehl svým nádherným a vypracovaným tělem. Jeho vůně mě naprosto omámila. Podívala jsem se mu do očí. Skláněl se nade mnou jako nějaký bůh pomsty. Čokoládové oči svítili nadšením. Bože ten chlap je úchyl. Jen jsem se na něj usmála, přitáhla si ho za krk k sobě blíž a políbila ho. Zatímco jsme se vášnivě líbali, rukou se začal dobývat pod moje kalhotky. Já využila jeho dočasné nepozornosti a převalila ho pod sebe. Šibalsky jsem se na něj usmála. Rty jsem začala prozkoumávat každičkou část jeho těla. Když jsem oblízla jednu bradavku, celý se zachvěl. Když jsem došla k břichu, jazykem jsem obtáhla každé písmeno OUTLAW. Okraj jeho černých boxerek jsem vzala do zubů a mučivě pomalu je stahovala dolů. Jakmilebyl Ash nahý, vytáhl si mě zpátky k sobě nahorů a převalil mě pod sebe.
Svým mužstvým se mi otřel o stehno a tím tak dal najevo, jak moc to chce. Přikývla jsem. Zatímco se Ashley věnoval pusou mému hrudníku, rukama mi stáhnul kalhotky. A pak že chlapi neumí dělat dvě věci najednou...
Než jsem se stačila nadechnout, Ash zmizel z mého zorného pole. Motýlíma polibkama se posunoval níž a níž. Jemně mi roztáhl nohy a za chvíli jsem ho ucítila v sobě. Byl to příval zatím nepoznané slasti. Rukama jsem se chytla prostěradla a snažila se svůj dech aspoń trošičku zklidnit. Marně. Zatímco si Ashley "hrál" mě hladil na bocích. To jsem naprosto milovala. Přiváděl mě tím do pekla. Do horoucího pekla. Za chvíli mým tělem otřásla vlna slasti naznačující, že jsem se udělala. Ashley ze mě vystoupil a vrátil se ke mě nahoru. Políbil mě na čelo. Připadalo mi, jako bychom byli milenci než jen dva lidi, ktří spolu stráví jednu dlouhou vášnivou noc. "Můžu?", zašeptal mi a mě naskočila husina. "Jo." Na nic originálnějšího jsem se nezmohla. Ashley do mě pomalu vstoupil. a začal se pomalu pohybovat. Po nepatrné chviličce se naše pohyby synchronizovali. Pokojem se nesli naše steny. Ashley zavzdychal. Byl nádherný. Oči přivřené slastí, vlasy mu splývaly po ramenech.
Když byl Ash hotovej, vystoupil ze mě a svalil se vedle mě. Oba nás přikryl peřinou. "Ta práce je tvoje.", zašeptal a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se. Jo! "Okej" Ze země jsem posbírala věci a oblíkla se. "Tak díky.", zavolala jsem ze dveří a vypadla z toho domu..........

Ta jiná 9.kapitola

18. června 2014 v 18:36 | Purdy Girl |  FF
Dostáváme se k 9 kapitole. Lidičk, strašně vám děkuju, že to čtete a komentujete! Jste výborní! :3 :) ILY!

"Dereku, víš proč zkolabovala?", slyšela jsem hlas Ashleyho. "Je docela podvýživená. Byla to jen otázka času." "Okej. Probuď ji. Jakkoliv." Někdo mě párkrát profackoval. Otevřela jsem oči. "Je mi to líto ale skončila si. Věci máš tady", řekl a podal mi moji tašku, "A te´d se vrať domů. Sbohem.", řekl mi a odešel. Já si vzala tašku a s ubrečenýma očima odešla domů. Když jsem přišla dom, všechno bylo polepené žlutýma nálepkama. Odhodila jsem tašku někam do pryč a prohledala celý byt. Všecno bylo polepené žlutými nálepkami od exekutora. Do 3 dnů se musím odstěhovat nebo splatit dluhy. Sesunula jsem se na zem a propukla v hlasitý pláč. Všechno bylo špatně...
Asi po hodině brečení a naříkání jsem vytočila Aronovo číslo. "Ahoj kotě!", vypískl zvesela. "Ahoj Arný.", pípla jsem. "Ale,ale. Copak se děje?" I když jsem ho neviděla, věděla jsem že se utrápeně mračí a mezi obočím má malinkatou vrásku. "Vhodili mě z práce. Byli u mě exekutoři a všechno mi chcou vzít. A já nemám prachy." "Panebože holka!" "Nemám kam jít. Je mi to blbí, vím že máš před svatbou, ale nemohla bych na pár dní k tobě?" "To víš, že jo! Přijedu si pro tebe." "Dobře, díky Arone. Máš to u mě." "Já vím. Pá zlato."
"Já jsem Andy." "James." Objali kjsme se. Zalezla jsem si k "sobě" a tam si vybalila těch pár věcí co mi zbyly. Blo mi z toho všeho smutno. Potřebovala jsem práci abych mohla splácet dluhy, najít si něco levnýho na bydlení. Vzala jsem si ručník a zalezla si do sprchy. S ručníkem obmotaným kolem těla jsem si stoupla před zrcadlo a začala jsem si fénovat vlasy, který jsem si pak vyžehlila. Na obličej jsem nanesla make-up, oči zvýraznila černou tužkou a řasenkou. V pokoji jsem si na sebe natáhla černé krajkové spodní prádlo. Pak jsem se nasoukala do černých minišatů. Párkrát jsem pohodila hlavou abych dostala nedbalý účes. Obula jsem si červené jehly a vyrazila jsem. Srdce mi bilo. A to dost. Tep dosáhl hodnot kterým se nedalo říkat bezpečné. Byla jsem vklepaná jako ratlík. Co to proboha dělám? Co když toho budu litovat?


pokračování příště :P :D

Ta jiná 8.kapitola

16. června 2014 v 21:31 | Purdy Girl |  FF
Hey lot! tady je new kapitolka, tak doufám, že si to užujete! Ste úžasní! :) Love u guys!

Aron
Leželi jsme s Jamesem v objetí. Hladil jsem ho v jeho černých vlasech, které se mu vlnily na ramena. Konečky měl dbarvené zelenou a ta pokračovala do modré. Tím tak vynikli jeho nádherné modré oči olemované černými dlouhými řasami. Byl to můj andílek. "Miluju tě.", zašeptal mi do kůže. "Já tebe miláčku." Leželi jsme v posteli asi dvě hodiny, ale já čas neřešil. Připadalo mi, jakoby se zastavil. Jako by ani neexistoval. Jediné, co v mém světě teď existovalo obyl on. A myslím si, že to je důležité. Dýchal bych pro něho. Klidně bych pro něj zemřel a nelitoval toho. A byl jse si jistý, že on by pro mě udělal to samé....

Ashley
Celou noc jsem se skláněl na stolem na kterém ležel čistý bílý papír. Nebyla na něm ani čárka, což bylo špatně. Potřeboval jsem vymyslet nové modely na moji další přehlídku, která se blíží rychlostí vlaku. Jenže á neměl ani jeden zatracenej nápad, kterej by za něco stál. V hlavě jsem měl jen nějaké hrubé náčrty šátů se saky, uplé černé kalhoty s bílou blůzkou ale to všechno bylo moc upjaté a hlavně to bylo něco, co už svět viděl. A já potřeboval něco, co svět neviděl ,a jen tak neuvidí. Jenže teďka jsem to neviděl ani já. A to bylo v hajzlu. Notak Purdy mysli! Mysli na ni..., ozvalo se mi v hlavě. Hlavně to ne! Musím se soustředit a ne myslet na, na tu děvku. Bolelo mě ji tak nazývat, byť jen v duchu. Ale musel jsem si od ni udržet odstup....

Andy
Než jsem usĺa, viděla jsem jeho tvář před sebou. Něco šeptal, ale já mu nerozumněla. I přesto jsem začala plakat. Cítila jsem v sobě to hrozné naptnutí a tu bolest. Asi šílím........

Andy
Byla jsem tam přesně v čas. S holkama jsme se odebrali do šatny a oblékli se do šatů, které jsme si měli přinést. Nešlo o nic velkého, jen pár letních šatů. Museli jsme se naučit se šaty pracovat. Jak nich chodit. Naučit se je cítit. Měla jsem na sobě černé letní šaty které drželi přes ramena, a záda byli odhalená. Těsně nad zadečkem se látka začala spojovat. Do uší jsem si dala růžová pírka a vlasy si stáhla do drdolu. Uvidíme, jak na tohle Ash bude reagovat. S úsměvem na rtech-který neměl žádný rozumný důvod-jsem vyšla z šatny a zamířila do místnosti s molem. Tam si sedla na dlouhou sedačku. Za půl hodiny jsme začínali. Celou dobu jsem se v hlavě vracela k tomu včerejšku. Zdálo se mi to, nebo se na mě díval se zájmem v očích? Panebože Andy! Co si to namlouváš?! Je to normální chlápek pro kterýho pracuješ. Nic víc, nic míň.Žádnej hlubší význam není třeba hledat. "Takže holky, dneska budeme trénovat chůzi, potom nafotíme pár fotek, půjdete potom cvičit, půjdu s náma, na konci vám ukážu fotky a vy m potom ukážete chůzi. Je vás tu 20 a po dnešku vás tu bude jenom 5. Zužuji proto, že na přehlídce-která se mimochodem bílží-chci mít jen ty nejlepší. Nepotřebuji tam nějaké padavky a rozhodně ne nějaký holky, který si o sobě myslí, že jsou nejlepší na světě." Přejel mi mráz po zádech. Doprdele, je po mně! "Tak holky, deme na to." Asi po hodině chůze jsme vrazili do ateliéru. Já šla první. Focení uteklo rychle. Šli jsme do nějakýho fitka, a tam nám řekli, že prostě kdo odpadne první, letí. Nejdřív jsme šli na běhací pásy a na nich museli běhat půl hodiny, což pro mě bylo dost na hovno, jelikož po pěti minutách už jsem nemohla. Měla jsem sucho v puse, motala se mi hlava a srdce mi bušilo jako zvon. Asi po desíti minutách jsem skolabovala. Ashley mě rychle vzal donáruče a položil mě na zem. "Takže Andy šla jako první. No holka, od tebe jsem čekal nejvíc.", řekl mi. "Odvezte ji do studia a postarejte se o ni. Já potom s ostatníma přijedu." Někdo mě vzal zase do ruk a nesli mě někam pryč. V hlavě jsem pořád slyšela ty jeho slova. Zklamala jsem...sama sebe...

Me + Meth 1.kapitola

16. června 2014 v 21:05 | Echelon |  FF
Čauky! Jsem nová adminka a dřív než začnu psát nějakou tu FF, chtěla bych vám napsat něco málo o sobě. Koho to nezajímá, přeskočte si... :D Budu se podepisovat jako Echelon...Proč Echelon? Protože moji nejoblíbenější kapelou je právě 30 Seconds To Mars. Potom taky Black Veil Brides, Heaven´s Basement a klasika jako třeba Green Day, Metallica, Iron Maiden a je toho strááášně moc a byly by jsme tu do zítra kdybych to měla vyjmenovávat... :D. To je ohledně hudby vše... Povahově jsem docela optimista, ale divím se, že mi ještě nikde nediagnostikovali mentální narušení, protože si občas připadám i víc než střelená :D. Ráda kecám s fajn lidma :) ... Nejsem moc dobrej češtin, takže se omlouvám za případné chyby. No to je asi vše a teď se vrhnem k té zábavnější části. Bohužel sklamu BVB Army, protože v mé FF není nikdo z BVB. Ale na druhou stranu potěším Echelon Army, protož tu bude Jared, Shannon i Tomo a některé třeba s touto skupinou i seznámím... Tak snad se vám to bude líbit :D. Přeju příjemné a nničím nerušené čtení, srdíčka! J
Vítr řinčel o plechovou střechu... a mě byla zima. Překulila jsem se na tvrdé podlaze na bok, ale nakonec jsem si s bolavými zády sedla. Jak dlouho ještě bude noc? Nebo je ráno? Neměla jsem tucha. Snažila jsem si vzpomenout co se stalo v předchozí dny. No jistě, Darris mi prodal dávku a když jsem si šlehla, tak jsem tady usnula. Určitě mám ještě zbytek v tašce. Podívala jsem se vedle sebe, kde spal Mike. Nejspíš byl sjetej, takže tvrdě spal, ale nechtělo se mi riskovat, že přídu o svoji dávku. Potichu jsem si vzala tašku a odešla jsem.
Přebývala jsem v této opuštěné budově už skoro měsíc s ještě dalšími závislými lidmi. Většinou se nám říká feťáci a ne závislý lidé...ale feťáci zní hnusně. Přemýšlela jsem, kde všude tady funguje světlo. V dolní místnosti na záchoděa ve 2.místnost nahoře. Ta spodní místnost byla blíž. Šla jsem rozpadlým komplexem a čas od času překročila spícího sjetého člověka. Normální lidé by tady z toho zešíleli, ale já jsem se o to nestarala. Zajímalo mě, jenom jedno: jestli budu mít dost drog na přežití zítřka. Nejvíc jsem kouřila trávu a byla jsem taky závislá na pervitinu.
Došla jsem na záchody a rožla slabé světlo. Kabelku jsem hodila na umyvadlo a zašmátrala v ní. Automaticky jsem se podívala do zrcadla. No teda.. Už dlouho jsem neviděla svůj obličej.
Byla jsem 4 dny pod vlivem pervitinu, takže jsem většinou někde omámeně seděla nebo ležela. O něco víc mi vylízaly lícní kosti a prohloubily se mi kruhy pod očima. Na nose a tvářích, tam kde mají zdraví lidé pihy, jsem já měla vyrážku. Červené flíčky a ťupky. Pod spodním rtem byla taky vyrážka, ale jiná. Vypadalo to jako bych byla poškrábaná do hloubky od kočky. Často mi z té rány tekla krev. Tuto vyrážku jsem měla i na hřbetech rukou i na kostnatých prstech. Moje kůže měla divnou barvu. Musela jsem to od nikoho chytit, protož hodně lidí mělo to samé co já. Hlavně aby to nebyla lepra.
Konečně jsem v tašce nahmatala malý sáček. Šla jsem do kabinky a zamknula se. Obsah sáčku jsem vysypala na malé sklíčko, které jsem měla pořád u sebe. Smotala jsem kousek papíru a začala šňupat. Úžasný pocit.... Když jsem byla hotová, olízla jsem sklíčko i papírek a šla zpátky na své místo. Svalila jsem se vedle Mikea a s omamným pocitem jsem usnula....
O 4 dny později
Vzbudilo mě něčí kašlání. Pootevřela jsem oči a sedla si. Byl to Josh. Moc dobře jsem věděla co to znamená. Příští týden začne vykašlávat krev a příští týden zemře...Josh měl 2 týdny života...14 dnů života...Kolik mám asi já? Je mi to fuk.
Nechtěla se mi to kašlání poslouchat a tak jsem se odebrala do jiné místnosti. U velkého polorozpadlého okna seděla Camille. Vyhublá černovláska s dredy tam hulila trávu. Vesele na mě zamávala.
"Čau kotě! Pojď, sedni si!"
"Čau Cam. Co tu děláš? Dlouho jsem tě neviděla," řekla jsem radostně a sedla si k ní.
"Zháněla jsem matroš v jiný části ulice. Ty kurvy odsud prodávaj jen za píchání," brblala Camille.
"Aha".
"Brouku, ty ale vypadáš. Měla bys aspoň přestat s tím pervitinem. Trávu klidně, ale nemůžeš to mixovat, srdíčko," řekla s úsměvem a umělým nehtem mě cvrnkla do nosu.
"Proč jsi vlastně tady? Rodiče máš docela v cajku, studovala jsi na dobrý škole...Proč ses rozhodla jít sem, zkurvit si život? " zeptala se a prohrábla mi rukou moje dlouhé světlé vlasy.
,,Nikdy jsem to nikomu neřekla a ty nejsi vyjímka Cam."
,,Zlato! Mám dneska dobrej den, mám plno trávy a ty mi ho nechceš zkazit, že ne?" řekla ostřeji. Chvíli jsem mlčela a pozorovala roztahovák v jejím uchu.
,,Ten roztahovák ti napovídat nebude," řekla a vyfoukla dým z pusy.
,,Špatný milostný vztah," utrousila jsem skrz zuby.
,,Jasně to znám… Ten tvůj tě hodil do šrotu a tys ho pak přistihla, jak píchá s jinou," řekla Cam a vtáhla dým z jointa.
,,Ne…..Umřel."
Camille vykulila oči. ,,Ou zlato, promiň. To je mi líto."
,,Ne to je v pohodě. Není to zase tak ojedinělý, že ti umře někdo, na kom ti záleží, koho miluješ. Stává se to pořád. Však víš i ve filmech. Jack a Rose, Romeo a Julie. To hlavní je jak se s tím vypořádáš a já neobstála…"
Cam se podívala z okna a rozhodla se změnit téma.
,,Včera tady byli hledači," řekla ustaraně.
Hledači jsou něco jako poldové. Prohledávají staré budovy kvůli feťákům a když nějakého najdou, odvezou ho pryč. Nevíme co s nalezenými feťáky dělá, možná že je hledači i mlátí.
,,Byla jsi bez sebe, takže jsme tě schovali."
,,Ahw, díky moc Camille."
,,Není zač, kotě, není zač," řekla a zase do sebe vdechla dým z jointa. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje.
,,Zlato co to máš s rukama?" zeptala se Cam ustaraně.
,,Nic," odsekla jsem a schovala ruce do rukávů mikiny.
,,Cassie, já to myslím vážně. Ukaž mi ty ruce."
Poslechla jsem ji a podala jí levou ruku.
,,Máš vážnou infekční vyrážku. Brouku, jestli tohle nezačneš řešit, ta nemoc se ti prožere až do organismu a umřeš." Na to poslední slovo kladla důraz.
,,A to mám jít jako do nemocnice, říct jim že fetuju, rozpadá se mi imunita, chcípám a chcu pomoct?!" rozkřikla jsem se.
,,Cass, jsi moje nejlepší kamarádka a já ti chci pomoct. Tak aspoň přestaň s tím pervitinem, kurva." Nešťastně jsme se na sebe dívaly.
,,Vy slepice co tady děláte?! Camille, tobě jsem říkal ať hlídáš a ne ať se tady vykecáváš s někým jiným!" ječel Mike, který sem naštvaně vtrhnul.
,,Ježiš uklidni se.Chvíli jsme si s Cessidy povídaly, tak se hned neposer," řekla Cam a dala oči v sloup.
,,Chvíli sis povídala jo ?! Ty krávo blbá dole v přízemí jsou hledači!!" ječel.
,,Co?!!" vyjekly jsme s Camille zároveň. Tak tohle není dobrý…Srdce mi bušilo až v krku…

Me + Meth

16. června 2014 v 17:22 | Echelon |  FF
Čauky! Jsem nová adminka a dřív než začnu psát nějakou tu FF, chtěla bych vám napsat něco málo o sobě. Koho to nezajímá, přeskočte si... :D Budu se podepisovat jako Echelon...Proč Echelon? Protože moji nejoblíbenější kapelou je právě 30 Seconds To Mars. Potom taky Black Veil Brides, Heaven´s Basement a klasika jako třeba Green Day, Metallica, Iron Maiden a je toho strááášně moc a byly by jsme tu do zítra kdybych to měla vyjmenovávat... :D. To je ohledně hudby vše... Povahově jsem docela optimista, ale divím se, že mi ještě nikde nediagnostikovali mentální narušení, protože si občas připadám i víc než střelená :D. Ráda kecám s fajn lidma :) ... Nejsem moc dobrej češtin, takže se omlouvám za případné chyby. No to je asi vše a teď se vrhnem k té zábavnější části. Bohužel sklamu BVB Army, protože v mé FF není nikdo z BVB. Ale na druhou stranu potěším Echelon Army, protož tu bude Jared, Shannon i Tomo a některé třeba s touto skupinou i seznámím... Tak snad se vám to bude líbit :D. Přeju příjemné a nničím nerušené čtení, srdíčka! :))



Vítr řinčel o plechovou střechu... a mě byla zima. Překulila jsem se na tvrdé podlaze na bok, ale nakonec jsem si s bolavými zády sedla. Jak dlouho ještě bude noc? Nebo je ráno? Neměla jsem tucha. Snažila jsem si vzpomenout co se stalo v předchozí dny. No jistě, Darris mi prodal dávku a když jsem si šlehla, tak jsem tady usnula. Určitě mám ještě zbytek v tašce. Podívala jsem se vedle sebe, kde spal Mike. Nejspíš byl sjetej, takže tvrdě spal, ale nechtělo se mi riskovat, že přídu o svoji dávku. Potichu jsem si vzala tašku a odešla jsem.
Přebývala jsem v této opuštěné budově už skoro měsíc s ještě dalšími závislými lidmi. Většinou se nám říká feťáci a ne závislý lidé...ale feťáci zní hnusně. Přemýšlela jsem, kde všude tady funguje světlo. V dolní místnosti na záchoděa ve 2.místnost nahoře. Ta spodní místnost byla blíž. Šla jsem rozpadlým komplexem a čas od času překročila spícího sjetého člověka. Normální lidé by tady z toho zešíleli, ale já jsem se o to nestarala. Zajímalo mě, jenom jedno: jestli budu mít dost drog na přežití zítřka. Nejvíc jsem kouřila trávu a byla jsem taky závislá na pervitinu.
Došla jsem na záchody a rožla slabé světlo. Kabelku jsem hodila na umyvadlo a zašmátrala v ní. Automaticky jsem se podívala do zrcadla. No teda.. Už dlouho jsem neviděla svůj obličej.
Byla jsem 4 dny pod vlivem pervitinu, takže jsem většinou někde omámeně seděla nebo ležela. O něco víc mi vylízaly lícní kosti a prohloubily se mi kruhy pod očima. Na nose a tvářích, tam kde mají zdraví lidé pihy, jsem já měla vyrážku. Červené flíčky a ťupky. Pod spodním rtem byla taky vyrážka, ale jiná. Vypadalo to jako bych byla poškrábaná do hloubky od kočky. Často mi z té rány tekla krev. Tuto vyrážku jsem měla i na hřbetech rukou i na kostnatých prstech. Moje kůže měla divnou barvu. Musela jsem to od nikoho chytit, protož hodně lidí mělo to samé co já. Hlavně aby to nebyla lepra.
Konečně jsem v tašce nahmatala malý sáček. Šla jsem do kabinky a zamknula se. Obsah sáčku jsem vysypala na malé sklíčko, které jsem měla pořád u sebe. Smotala jsem kousek papíru a začala šňupat. Úžasný pocit.... Když jsem byla hotová, olízla jsem sklíčko i papírek a šla zpátky na své místo. Svalila jsem se vedle Mikea a s omamným pocitem jsem usnula....

O 4 dny později

Vzbudilo mě něčí kašlání. Pootevřela jsem oči a sedla si. Byl to Josh. Moc dobře jsem věděla co to znamená. Příští týden začne vykašlávat krev a příští týden zemře...Josh měl 2 týdny života...14 dnů života...Kolik mám asi já? Je mi to fuk.
Nechtěla se mi to kašlání poslouchat a tak jsem se odebrala do jiné místnosti. U velkého polorozpadlého okna seděla Camille. Vyhublá černovláska s dredy tam hulila trávu. Vesele na mě zamávala.
"Čau kotě! Pojď, sedni si!"
"Čau Cam. Co tu děláš? Dlouho jsem tě neviděla," řekla jsem radostně a sedla si k ní.
"Zháněla jsem matroš v jiný části ulice. Ty kurvy odsud prodávaj jen za píchání," brblala Camille.
"Aha".
"Brouku, ty ale vypadáš. Měla bys aspoň přestat s tím pervitinem. Trávu klidně, ale nemůžeš to mixovat, srdíčko," řekla s úsměvem a umělým nehtem mě cvrnkla do nosu.
"Proč jsi vlastně tady? Rodiče máš docela v cajku, studovala jsi na dobrý škole...Proč ses rozhodla jít sem, zkurvit si život? " zeptala se a prohrábla mi rukou moje dlouhé světlé vlasy.
,,Nikdy jsem to nikomu neřekla a ty nejsi vyjímka Cam."
,,Zlato! Mám dneska dobrej den, mám plno trávy a ty mi ho nechceš zkazit, že ne?" řekla ostřeji. Chvíli jsem mlčela a pozorovala roztahovák v jejím uchu.
,,Ten roztahovák ti napovídat nebude," řekla a vyfoukla dým z pusy.
,,Špatný milostný vztah," utrousila jsem skrz zuby.
,,Jasně to znám… Ten tvůj tě hodil do šrotu a tys ho pak přistihla, jak píchá s jinou," řekla Cam a vtáhla dým z jointa.
,,Ne…..Umřel."
Camille vykulila oči. ,,Ou zlato, promiň. To je mi líto."
,,Ne to je v pohodě. Není to zase tak ojedinělý, že ti umře někdo, na kom ti záleží, koho miluješ. Stává se to pořád. Však víš i ve filmech. Jack a Rose, Romeo a Julie. To hlavní je jak se s tím vypořádáš a já neobstála…"
Cam se podívala z okna a rozhodla se změnit téma.
,,Včera tady byli hledači," řekla ustaraně.
Hledači jsou něco jako poldové. Prohledávají staré budovy kvůli feťákům a když nějakého najdou, odvezou ho pryč. Nevíme co s nalezenými feťáky dělá, možná že je hledači i mlátí.
,,Byla jsi bez sebe, takže jsme tě schovali."
,,Ahw, díky moc Camille."
,,Není zač, kotě, není zač," řekla a zase do sebe vdechla dým z jointa. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje.
,,Zlato co to máš s rukama?" zeptala se Cam ustaraně.
,,Nic," odsekla jsem a schovala ruce do rukávů mikiny.
,,Cassie, já to myslím vážně. Ukaž mi ty ruce."
Poslechla jsem ji a podala jí levou ruku.
,,Máš vážnou infekční vyrážku. Brouku, jestli tohle nezačneš řešit, ta nemoc se ti prožere až do organismu a umřeš." Na to poslední slovo kladla důraz.
,,A to mám jít jako do nemocnice, říct jim že fetuju, rozpadá se mi imunita, chcípám a chcu pomoct?!" rozkřikla jsem se.
,,Cass, jsi moje nejlepší kamarádka a já ti chci pomoct. Tak aspoň přestaň s tím pervitinem, kurva." Nešťastně jsme se na sebe dívaly.
,,Vy slepice co tady děláte?! Camille, tobě jsem říkal ať hlídáš a ne ať se tady vykecáváš s někým jiným!" ječel Mike, který sem naštvaně vtrhnul.
,,Ježiš uklidni se.Chvíli jsme si s Cessidy povídaly, tak se hned neposer," řekla Cam a dala oči v sloup.
,,Chvíli sis povídala jo ?! Ty krávo blbá dole v přízemí jsou hledači!!" ječel.
,,Co?!!" vyjekly jsme s Camille zároveň. Tak tohle není dobrý…Srdce mi bušilo až v krku…

Ta jiná 7.kapitola

14. června 2014 v 12:04 | Purdy Girl |  FF
Tady je už 7.kapitolka! Komentík by potěšil :)) :)

Andy
Myslela jsem, že toho chlapa zabiju. Kotník mě bolel, naštěstí mi neotekl. Zatím. Šla jsem snad po stopátý na druhý konec mola, kde jsem se opět setkala s pobaveným výrazem Ashleyho. "Co zas?", vzdychla jsem a rukou si setřela kapky potu na čele. Měla jsem pocit že hořím. Doufám, že nemám horečku. "Co zas? Moc na těch podpatcích vrávoráš. Je to jenem deset centimetrů drahá." "Jenom deset centimetrů? Chodím tu už půl hodiny, kotník není pořádně zahojenej a ty řekneš jenom deset centimetrů?!" Ashleyho rysy ztvrdly. "Takhle se mnou nrmluv Andy. To že jsem ti zachránil místo neznamená, že budeme kamarádi. Ne. Jsem pro tebe to, co pro ostatní modelky nebo modely."

Ashley
Čuměla na mě jako na E.T.ho. Ač bych rád, nechtěl jsem si ji připustit k tělu. Přitahovala mě. Strašně moc. Ale já jsem prostě nemohl. Nemohl jsem si ji k sobě vzít. Andy dala bradu nahoru, obrátila se a normálním krokem šla zpátky. Tam se otočla, nahodila svůdný pohled a nádherným vlnivým krokem došla až ke mě, tam se pomaličku otočila a šla zpátky. Bylo to famózní. Dokonalé. "Lepší?", zeptala se a v očích ji bylo vidět očekávání. Pokrčil jsem rameny. "Lepší, to ano. Ale nic zláštního." "Ale tohle je moje osobní chůze. Tohle je moje." "Je jedno, čí to je. Ale je to děsný." V očích se ji zajiskřilo. "Fajn. Za dvě a půl hodiny končím." "To určuji já." "Ale ty si říkal že tu musím být tři hodiny." "Když budu chtít, můžeš tu být klidně i pět." Probodla mě pohledem ze kterého mi přejel mráz po zádech. "Tak dobře. Pokud e ti to tedka povede, můžeš jít domů. Pokud ne, budeš tu zbývající dvě hodiny." Přikývla a šla dozadu. Pak se předemnou v dálce objevila jako anděl. Anděl zkázy. Šla krásný vlnivým krokem, byl plachý ale zároveň plného sebevědomí. Bylo to nádherné. Na konci ola se zastavila a zůstala přede mnou stát s nedbalou pózou, která ovšem vypadala famózně. Zalteskal jsem ji a jí málem vypadli oči z důlku. "Bylo to výborný. Vidíš, když se aspoň trošku snažíš je to poznat." Viděl jsem na ní, že chce říci hořkou poznámku ale spolkla ji a mlčela. "Dobře, můžeš jít Andy. Zítra tu buď s ostatními v osm ráno. Opovaž se přijít pozdě." ůNepřijdu pozdě. Na to si téhle práce moc vážím.", řekla a sebrala si věci a za chvíli už jsem byl v místnosti sám.

Ta jiná 6.kapitola

13. června 2014 v 20:48 | Purdy Girl |  FF
Takže, přicházím s novou kapitolkou! Doufám, že se bude líbit :))

Andy
Seděla jsem s ostatními dívkami na gauči, a sledovala Ashleyho, jak přechází po mole sem a tam. Jeho pohyby byly tak ladné a svůdn! Měl na sobě černou košili a černé kožené rifle. Pravačku měl zastrčenou za ostnatým páskem. Na nose mu seděli sluneční "letecké" brýle a neskutečně mu slušeli. Při každém kroku jeho vlasy odvlály a pak se vrátili zpátky na ramena. Byl to zážitek na celý život, sledovat mistra při práci. "Tak holky, rozumněli jste všemu?" Všechny jsme jako na povel přikývli. "OK. Takže se postavte do řady a každá z vás mi ukáže svoji osobní chůzi, svůj styl a svoji osobnost." Všechny jsme se začali zvedat a seřadili jsme se za sebe. První na molo vyšla Molly-byla to černošská dívka, neměla sce moc vyvinutý hrudník, ale zato měla dokonale štíhlé a dlouhé nohy. Její chúze byla tipická hodně zvednutými koleny. Jakou mám vlastně já osobní chůzi? Jaký je můj styl? Co jsem já za osobnost? Polila mě nervozita. Co když to enzvládnu a zase to zvorám? To už by mi Ash asi neodpustil a já bych skončila definitivně bez práce. Když jsem se probudila do reality, zjistila jsem, že je na mě řada. Na opačném konci mola stál Ashley, ruce měl zkřížené přes prsa, váhu svého těla dával převážně na levou nohu. Viděl na mě, jak váhám a tak se na mě usmál a hodil hlavou gestem "tak pojď". Vyrazila jsem. Pravou ruku jsem dala v bok, levou nechala podél těla. Nohy jsem dávala před sebe v bezchbném tempu. Boky jsem smyslně vlnila. Na konci mola jsem si rozpustila vlasy z drdolu jedním nacvičeným tahem a pohodila hlavou. Vlasy se mi rozprostřely kolem hlavy, a já zpod nich mrkla na Ashleyho. Potom jsem se otočila a stejnou chůzí šla zpátky. Potom jsme se všechny schromážděli kolem Ashleyho. "Bravo dámy. Nebylo to tak hrozné. Nejlíp si vedla Naomi. Potlesk prosím." Všichni jsme zatleskali. "Druhá nejlepší byla bezpochyby Ell a třetí nejlepší byla Cher. A nejhorší byla Andy.", řekl a upřel na mě tvrdý pohled. Jeho oči byli tvrdé ale rty se vlnili v náznaku úsměvu. Cože? Já jsem poslední? jAKTO?! Měla jsem pocit jak dobře mi to šlo! Svěsila jsem ramena. "Takže, to pro dnešek stačí holky. Můžete jít." Začala jsem si sbírat věci a šla s ostatními k východu. "Andy, ty ne. Budeš tu trénovat svoji chůz." Otočila jsem se. "Ale mně se zdála dobrá." Nehodlala jsem se od něj šikanovat. To, že mi zachránil zadek z něj nedělá mého pána. "Takže tu budeš tři hodiny. Chtěl jsem tě tu nechat jen hodinu ale tohle máš za trest. Zapamatuj si: Nikdy neodporuj svému nadřízenému a zkušenějšímu člověku než jsi ty." Propalovala jsem ho pohledem. Jak moc může být bezcitný? On ví o tom mém kotníku" Je to tyran! "Tak na co čekáš? Sundej si ze sebe tu tašku a šup na molo." Se značnou nasraností jsem tašku hodila na zem a zamířila si to k molu. ..

Vím, že je tu Ashových pohledů minimálně, takže od příště tam toho dám o hodně víc! :) Komentík by neurazil :)