Únor 2014

Informace

20. února 2014 v 18:35 | VeVuBVB
Ahoj děcka! :)
Jsem Kátina kamarádka a slíbila jsem jí,že sem napíšu takové menší info..
Bohužel se teď blogu nemůže věnovat a omlouvá se,jestli jste se těšili na nějaký další příspěvek,stejně jako já.

Takže to je asi tak všechno. Prosím,pokud jste schopní přibližně měsíc a půl vydržet,neopouštějte tenhle blog,byla by to velká škoda :)

S láskou,VeVuBVB!

Mělo to být navždy

7. února 2014 v 15:22 | Purdy Girl |  Jednodílovky
Alice

Chodili jsme na procházky, drželi se za ruce, povídali si, líbali se. Pořád si pamatuju na náš první polibek. Jak si mě vzal za ruce, a pomalu se ke mě skláněl. Srdce mi bušilo. Byl to nádherný pocit, vědět, že si můj a já jen tvoje. Pamatuji si, jak jsi mi poprvé řekl, že mě miluješ. Ohromilo mě to. A já byla najednou šťastnější než kdy předtím. Neohlížela jsem se na to, že si vystřídal mnoho dívek přede mnou, že mě okolí na tebe varovalo. Neřešila jsem to. Říkal si mi, jak si vytetujeme svoje jména, který budou věčný, jako naše láska. To období jsem byla nejšťastnější. Asi po dvou týdnech našeho vztahu si začal chodit s jinýma holkama ven. Já to chápala, nemohla jsem si tě držet jenom pro sebe, že jo. Když se ke mě ale pomalu donášely různý řeči o tom, že to je víc než kamarádství, začala jsem pochybovat. Ale i přesto věřila tvým slovům. Když jsem se po čase dozvěděla, že ty řeči nebyly jenom výmysli, že si to opravdu udělal a podvedl mě, byla to pro mě obrovská rána. Ve chvíli, kdy jsem se tě ptala, jestli je to pravda a ty s klidem odpověděl, že ne, že mě miluješ a že jsem pro tebe ta jediná, nedokázala jsem určit, komu mám věřit nebo ne. Ale ty sis to potom u mě vyžehlil dalšíma řečičkama o naší lásce, dalšíma procházkama a dalšíma společně strávenýma chvílema. Ale toto netrvalo dlouho. Po týdnu si zase začal chodit ven s holkama. A udělal to znovu. Asi týden jsme se spolu nebavili. A já nevěděla, na čem vlastně jsem. Nechtěla jsem se o tebe s nikým dělit. Po dalším týdnu jsme slavili měsíční výročí a já byla ráda, že jsme tu těžkou chvíli zvládli. Ale ani ne po třech dnech jsme se měli sejít, že mi potřebuješ něco říct. A v tu chvíli jsem věděla, že se blíží konec. Celý den jsem byla jako na trní. Neokázala se pořádně na nic soustředit. Já na to místo ale nemohla dorazit a tak si mi napsal prostou SMS, že to nefunguje, nemá to dál cenu. Neklape nám to spolu. A tak jsme se rozešli. A najednou byl konec. Konec všeho. Strašně špatně jsem to nesla. Nedokázala jsem uvěřit tomu,že si mě podváděl, lhal mi, jen si se mnou pohrál a odkopl mě. Jen si mě využil. Ještě víc než kdykoliv před tím jsem se trápila, ničila si život, ničila svoje tělo. Strašný pocit beznaděje byl na denním pořádku. I když už je to pěkných pár měsíců, co jsme se rozešli, pořád mám na srdíčku tu obrovskou ránu, která se sice zaceluje, ale nikdy nezmizí. Na věky tam bude jizva, která mi bude až do mojí smrti připomínat, jak jsem byla hloupá, když jsem ti věřila. A jak si mi ty ublížil.........

Pan dokonalý :3

7. února 2014 v 11:55 | Purdy Girl |  Ashley

Juliet Simms

7. února 2014 v 11:53 | Purdy Girl
Tento výtvor je asi tak měsíc starý :) Nádherna, co?


Love is Love 1.kapitola

7. února 2014 v 11:41 | Purdy Girl |  FF
Takže, a je tu moje první Andley povídka! :D Původně to měla bejt jednodílovka, ale nějak se mi to protáhlo :D Co už. Nevím, kolk kapitolek to bude mít ale minimálně tři :D Omlouvám se, že jsem nepřidala YAMLS, nějak jsem se zasekla, ale dneska večer bych měla něco přidat :) Tak doufám, že se bude líbit! .) Komentík by potěšil! :) PS:Homofobové nečíst! :D

Andy
Hledal jsem ho. Lítal jsem po celým městě.Hustě pršelo a já byl promrzlý a promočený. Koupil jsem si kafe a upil. Kde ten blbec zase lítá?! Měl jsem o něj strach. Vytáhl jsem mobil a zkusil štěstí. Nic. Zase hlasová schránka. Doprdele! Zašel jsem do temné uličky a tam ho spatřil. Ležel mezi odpadky, ze spánku mu tekla krev. Jeho tělo tam bzvládně leželo. "Ashi!",vypískl jsem a jak jsem se lekl, upustil jsem kafe a popařl se. Čert to vem! Rozběhl jsem se za ním. Zatřepal jsem s ním. "Ashley! Vstávej!". Když se ani po pěti minutách neprobral, vzal jsem ho do náruče a spěchal jsem s ním k sobě domů. Položil jsem ho na gauč. Aspoň že dýchal. Ošetřil jsem mu tu ranku. "Ashley, prosím prober se. Jinak budeme muset do nemocnice, a sám dobře víš, jak to tam nesnášíš." Smutně jsem vzdychl. Ničilo mě ho vidět v tomhle stavu. Opatrně jsem ho chytil za ruku. "Ashley, musíš se probrat. Vždyť, co bych bez tebe dělal? Chci říct, ehmm..., asi pro mě znamenáš víc, než jenom kamaráda. Ne asi, určitě! Víš, poprvé, když sme se viděli v kavárně, ty si tam měl rande a já tam studoval. Okamžitě jsem se zamiloval do tvýho úsměvu. To tvých očích. Ale hlavně do tebe. Ashi, já se do tebe zamiloval. Ale taky vím, že nikdy nebudeme spolu, protože ty nejsi gay. Vlastně, nikdo z rodiny ani nikdo z kapely nevědí, že jsem gay." Po tváři mi stékala slza. " . Stačí mi jen jeden pohled na teb a hnedka mám lepší náladu.Prosím probuď se. Miluju tě.",zašeptal jsem a slza spadla na zem. Ashleymu se zatřepala víčka. Pomalu otevřel oči a zmateně se díval po místnosti. Chtěl se posadit ale já ho položil zpátky na gauč. "Ashley, ty jsi vzůru!", vykřikl jsem nadšeně. "Jo, už to tak bude.". Najednou ve mě hrklo. Moment, co když slyšel to moje vyznání lásky? Bože, jen to ne! Zničilo by to naše přátelství! "Andy, říkal si něco?", zeptal se mě Ash. "No, já, ehm íš, j-já-". Notak Biersack! Vzpamatuj se! Řekni mu to! Notak dělej! Na co čekáš?! "-já tě miluju Ashley." A bylo to venku....

Ashley
Asi mě někdo hodně ale hodně silně flákl do hlavy, jinak bych teď neslyšel to, že mě Andy miluje. Jiný vysvětlení nemám. "Jo Ashley. Jsem gay. A jsem do tebe zamilvaný.", nervózně si hrál s kroužkem ve rtu. "Andy, tohle je něco šílenýho-." "Jo, já vím. Věděl jsem, že to nepochopíš.", řekl zklamaně, zvedl se a odcházel ke dveřím. Já vstala šel za ním. Jemně jsem ho zezadu objal kolem pasu. "-je něco šílenýho, protože to oba cejtíme úplně stejně.", dokončil jsem svoji větu a zašeptal mu ji do ucha. Na krku mu naskočila husí kůže. Jemně jsem ho otočil k sobě a podíval se mu do očí. Hlavu jsem musel zaklonit, protože byl děsně vysokej. Nějak se mi ale zamotala hlava a tak jsem malinko zavrávoral. Andy mě podepřel a podíval se na mě stárostlivým pohledem."Seš v pohodě?" "Jo, jsem." "Vlastně ne. Něco mi chybí!", , řekl jsem zděšeně. Andy se vylekal. "Ashley, co ti chybí?" "Tvoje rty.",řekl jsem mu s úsměvem. "Ashley! Víš, jak si mě vylekal?!", zasmál se a jemně mě políbil. Náš první polibek! Jeho rty byly krásně poddajné. Stoupl jsem si na špičky a on sklonl hlavu, a tak se naše rty zase spojily. Byl to dokonalý pocit. Po chvíli líbání jsme se od sebe odtrhl a jen tak jsme stáli, držlei se za ruce, dívali si do očí a měli opřený čela o sebe. Ale já to nedokázal dlouho vydržet. Potřeboval jsem cítit jeho rty. A tak jsem si ho přitáhl za límeček jeho okžené bundy a vášnivě ho políbil. Andy se usmál. Pomalu jsme došli do jeho ložnice, která byla nádherně vyzdobená. Skočil jsem na Andyho, a pod váhou mýho těla jsme spadli do peřin. Andy se zachyhotal. Svoje ruce jsem přesunul na jeho boky.Po chvíli líbán jsem svůj jazyk poslal na průzkum. Andy pootevřel rty a tím mi tak usnadnil přístup. Naše jazyky spolu bojovali. Byl to úžasnej pocit. Náš dech se zkracoval. Zahákl jsem palce za jeho pásek. Andy se ke mě sklonil a začal mi líbat ušní lalůček.Vzdychl jsem. Andy se ke mně ještě víc přitisků. Cítil jsem z jeho těla žár, chtíč. "Miluju tě Andy.", zašeptal jsem mu mezi polibky. "Já tee.",zašeptal mi do ucha........

Zatoulané přání

6. února 2014 v 20:45 | Purdy Girl |  Jednodílovky
Je tu další jednodílovka :) Enjoy it! ANo vím, je to divné a zmatené.

Ellie
Seděla jsem v autě. Jeli jsme do nemocnice. Abych to upřesnila, jeli sme na psychiatrii. Za hodinu už jsem si vybalovala věci ve "svém" pokoji. Byla jsem vyhublá, bledá a pod kruhama jsem měla temný kruhy. Posadila jsem se na postel a zírala do prázdna. Pokoj jsem sdílela s dalšíma třema holkama. Sussy, Mell a Annie. Všechn tři byly anorektičky, Mell i bulimička. "Taky anorexie?", sedla si vedle mě Sussy. Vyplašeně jsem se na ni podívala. "Cože? Já a anorektička? Kdepak." "Jsi tak hubená! Tak kvůli čemu tady si?" Zavrtěla jsem hlavou. "Ale no tak. Tady se nezdráhej. Jsi na psychině. Tady si o tobě nikdo nic myslet nebude." " Deprese, sebepoškozování, pokus o sebevraždu.", řekla jsem monotóním hlasem. "Těch tady už bylo.", řekla Annie, mávla rukou a začala dřepovat. "Proč dřepuješ?"? nechápala jsem. "Jsem tlustá! Copak to nevidíš?! Za chvíli mě odvezou tankem!" A v tu chvíli jsem pochopila, že já tu asi nejsem, která jse na tom nejhůř. Do pokoje přišla sestra. " Ellie, půjdeš se mnou. Čeká na tebe pan doktor. Chce si s tebou promluvit." Zvedla jsem se a podívala se otráveným pohledem na tu sestřičku. "Nedívejte se na mě jako na blázna a nemluvte na mě tak mile.", zasyčela jsem a odešla z pokoje...Zaklepala jsem na dveře a vstoupila. Doktor seděl na židli, otočený zády ke mně. Jak milé. Sedla jsemsi na pohovku "Ahoj, jsem doktor Purdy.", řekl mi melodickým hlasem. Potom se otočil a sedl si na proti mě. A já měla co dělat, abych si vzpomněla, jak se dýchá. Byl úžasný. Dokonalý. Bože, asi jsem se opravdu zláznila.

Ashley
Až na to, že byla pohublá a bledá, vypadala zcela normálně. "Kde si se řezala?", zeptal jsem se jí hnedka a na rovinu. "To není vaše věc, pane doktore.", řekla mi drze. "Ale je. Chci tě uzdravit. Chci ti pomoc." "Mě už nikdo neúpmůže." "Tak kde?", chtěl jsem vědět. "Na rukách, na břichu, na nohách. Všude kde bylo místo." "Ukážeš mi ruce?" "Tak to ani náhodou doktůrku!" Rychle jsem vstal a popadli ji za ruce. Vyhrnul jsem ji rukávy. "Co to děláte?! Nechte mě na pokoji!! Na to nemáte právo!", prskala a bránila se. Ale neměla ani nejmenší šanci. Byla moc slabá. Když jsem viděl jizvy, došlo mi, že to muselo být pořádně hluboké. Pustil jsem ji a sedl si zpátky do křesla. "Jak ste mohl?! Na tohle nemáte právo!", začala plakat. Toálně se mi zhroutila před očima. "Ale mám beruško. To víš že mám." Vy mi ale nepomůžete. Nikdo mi už nepomůže." Sedl jsem si zptky k ní, pohladil ji po tváři a její obličej vzal do rukou. Políbil jsem ji. "Ale já ti pomůžu. Dokážu to. SPolečně to dokážeme.", řekl jsem ji a opět si přivlastnil její rty......

Hey!

6. února 2014 v 20:21 | Purdy Girl |  Informace
Zítra přidám první díl Andley! :) Jop, a už hnedka v první části se asi objeví nějaká uchylná scénka takže kdo tohle moc nemus at to čte ta do půly! :DDDDD Takže ak no :)

Amazing Art!

6. února 2014 v 19:56 | Purdy Girl
Takže dětičky moje, moje sestřička nakreslila zpěváka Jareda Leta (30 second to mars). Strašně heky kreslí, i Andyho a ostatní. A myslím, že se jí to povedlo :3 Váš názor? :)

End

6. února 2014 v 13:59 | Purdy Girl |  Básničky
Přidávám další básničku :P Tentokrát jsem zvolila jiný styl psaní, takže doufám, že se bude líbit..komentík by potěšil :))


Trpím jak zvíře,
a v tajemné víře,
ustane prach

Necítím radost,
jenom zlost,
ze života mám velký strach.

Kdo tentokrát mě zradí?
Proč všechno pořád mi vadí?!
Já už nemám dál co říc.

Snad jento, že bylo mi i hezky,
ale život přychystal mi odvahy stezky,
a já nemám už nic víc...

Prosba

5. února 2014 v 21:15 | Purdy Girl |  Informace
Ahojík lidičky :)) Tak, jakpak se máte? :) Chtěla bych jenom řít, že mám v plánu přidat i jednu Andley povídku, kterou mám rozepsanou. Rozhodně bych ale uvítala menší výpomoc. Do komentíků můžete naházet třeba téma povídky, hlavní postavy :) Takže, pokud máte nějaké přání, napište do komentíků. :) Děkuji :)